Krátká historie plemene československý vlčák

Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku 1955, kdy se ing. Karel Hartl začal zabývat křížením karpatského vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako věděcký experiment Pohraniční stráže ČSSR. O pár let později se však zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno a cílem chovu bylo a je zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnosti pracovního psa.

První kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje se narodili 26.5. 1958 v Libějovicích. Vlčice Brita pak dala ještě základ druhé linie, po spojení s německým ovčákem Kurtem z Václavky.
Třetí linie vznikla spojením vlka Arga a feny německého ovčáka Asty z SNB.
V roce 1977 byla kříženka III. generace Xela z PS kryta vlkem jménem Šarikem. Šarik nakryl později ještě fenu Urtu z PS.
Poslední přilití krve vlka se uskutečnilo v roce 1983 opět v Libějovicích.
Vlčice Lejdy ze ZOO Hluboká dala vzniknout poslední linii nově šlechtěného plemene a otcem jejích potomků se stal německý ovčáka Bojar vom Shottenhof. Dále se již prováděla plemenitba pouze v uzavřené populaci a kříženci začali být označováni "českývlčák."

F1 - ? z PS                                                  F1 - Kazan z PS (Lejdy x Bojar)

F2 - Odin z PS                                      F2 - Old z PS

Rozdílnost fenotypu jednotlivých F1, F2 atd. byla značná. Genetika není jenom matematika a od kříženců k plemeni vede dlouhá cesta.

obr. dole: Ukázka rodokmenu vystaveného PS potomkům křížení NO a vlka a dopis civilním chovatelům ing. Karla Hartla:

obr.1 - vrh A z Pražského podhradí, obr.2 - Alfa z Pražského podhradí, obr.3 a 4 - F4 - Lex z PS a Jilma z PS

I přes odmítavý postoj tehdejších kynologických organizací pokračovali chovatelé pod vedením ing. Karla Hartla, který byl po dlouhá léta hlavním poradcem chovu, ve šlechtění tohoto plemene. Nejdříve pod záštitou lidově demokratické armády, později pak přešel český vlčák pod ochraná křídla civilních chovatelů, jelikož uplatnění prvních kříženců v armádě bylo stále obtížnější. Pro nevyrovnané výkony se stali vlčáci v armádě nepoužitelní a nežádoucí.
. 
Práce všech nadšenců, majitelů, chovatelů byla korunována malým úspěchem v roce 1981, kdy Český klub chovatelů schválil vznik Klubu chovatelů českých vlčáků.
20.3.1982 se konala ustavující schůze tohoto klubu a rozhodlo se zde mimo jiné i o změně názvu plemene na "Československý vlčák."

13.6.1989 bylo plemeno uznáno FCI na zkušební dobu a po 10 letech v roce 1999 již definitivně, jako mezinárodně uznané plemeno! (Svůj podíl na uznání plemene má i RNDr. Petr Dvořák, který v roce 1989 československého vlčáka na generálním zasedání FCI ve Finsku obhajoval. Bez jeho schopností a taktiky, by se plemeno ČSV prosadit nepodařilo. Původní zpráva předsednictva FCI byla: nedoporučující k uznání.)

Na šlechtění plemene se podílelo množství chovatelů v Čechách i na Slovensku. Duchovním otcem a velkým propagátorem chovu československého vlčáka na Slovensku, se stal především pan František Rosík (ch.st. z Rosíkova).

Číslo standardu ČSV vydaného 28. 4.1994 je 332 a zemí původu je v něm uvedeno - Československo. Po rozpadu republiky se stala patronem plemene Slovenská republika. Ta si také bez vědomí a souhlasu Klubu v ČR prosadila změnu standardu týkající se chybějících zubů. Dva chybějící zuby 2 x P1 a nebo 2 x M3 umožňují zadat známku - výborná - (3.9.1999), přestože v původním standardu jsou chybějící zuby označeny za vadu vylučující.

Historické fotografie ČSV:

Holešovická tržnice 1986. Speciální výstava a bonitace ČSV. Pes na fotografii je Arion Řečná, majitel A. Zejda.

Oddělení služební kynologie VB - Tuchoměřice. V osmdesátých letech zde sloužil ČSV, který pocházel z PS Bratislava. Psovod Ludvík Pinc. (Jméno psa se nepodařilo zjistit)

Rep z PS rok 1990, v 11-ti letech předveden na světové výstavě psů v Brně ve třídě veteránů. Rep se nadlouho stal předlohou a prostředkem k vytvoření žádoucího typu československého vlčáka. Sám Rep pocházel z přibuzenské plemenitby otce na dceru a spočítáme-li matematicky vlčí krev v jeho žilách, dostneme číslo 42%. Za svou kariéru krycího psa dal přes 250 potomků! Na svou, ale i dnešní dobu a málopočetné plemeno ČSV, číslo neuvěřitelné.

Vzhled

Československý vlčák je pes větší, než střední velikosti, pevné konstituce, vzhledem a pohybem připomíná vlka. Feny měří v kohoutku minimálně 60, psi minimálně 65 cm. Běžně však feny dorůstají 65 i více cm, psi až 75 cm. Důležitým plemenným znakem je bílá vlčí maska okolo tlamy, na bradě a spodní části krku, úzké, šikmo uložené světle jantarové oko, vlkošedá barva srsti ve všech odstínech od stříbrošedé až po tmavěšedou, rovná uzavřená a velmi hustá srst, krátké ucho, ocas dosahující k hleznu a úzký postoj předních končetin s vybočenými tlapami.
Linie hřbetu a zádě je opticky rovná, končetiny dlouhé s dlouhými běhovými kostmi. Typickým pohybem je nízký prostorný klus. Československý vlčák je vytrvalý klusák, trénovaní jedinci uběhnou vzdálenost 100 km průměrnou rychlostí 11 - 13 km/h.

Dnešní československý vlčák. Odchovy "z Molu Es."

Vlastnosti

Československý vlčák je velmi aktivní pes, k cizím nedůvěřivý, hodící se pro výstavy i služební výcvik. Nebudeme ovšem zastírat, že výcvik je obtížnější, než u německého ovčáka a ortodoxní výcvikáři si toto plemeno pořizují málokdy. U "čévéčka," jak se někdy československému vlčáku říká, převládá takzvané "účelové chování", což znamená, že bezduché opakování cviku po něm budete požadovat marně. Tohle věru není pes, který vám padesátkrát za sebou přinese klacíček.

Vyniká však velikou vytrvalostí, odolností vůči nepříznivému počasí a schopností samostatně jednat. Věrnost pánovi a smečce je téměř příslovečná a určuje také výběr plemene. Pokud se nebudete moci psovi plně věnovat a nepředpokládáte, že o něj budete moci pečovat po jeho celý, poměrně dlouhý život, nepořizujte si toto plemeno. Zvířata si špatně zvykají na nového majitele a změnou velmi trpí.
Československý vlčák je oblíbeným psem výstavním a v poslední době vzrůstá jeho popularita zvláště v zahraničí. Když vidíme toto pohledné, elegantní, dynamické stvoření s vlčím výrazem v pohybu, nelze se tomu divit.
Českoslovenkým vlčákům zbyl po vlcích silný smečkový pud, pokud žijí pohromadě, vytvoří smečku a smečkové chování u nich převládá. Pes s fenou zpravidla uzavře pevné partnerství na celý život. Samci tohoto plemene se chovají k fenám velmi "galantně", někdy však pes žíjící trvale v páru s fenou, odmítá jiné feny krýt.
Opuštěné čévéčko umí dát velmi hlasitě najevo svou samotu a volat vás, či svého nepřítomného psího partnera daleko se nesoucím vytím. Slyšet výt smečku je povznášející zážitek, sousedi to však vždycky neocení.

Nejpočetnější populaci Československých vlčáků nenajdete v Čechách (cca 140 – 200 zapsaných štěňat ročně) a už vůbec ne na Slovensku, kde chov tohoto plemene již několik let stagnuje (cca 50 - 100 štěňat ročně). Nejvíce štěňat je každoročně odchováváno a zapsáno v Itálii (kolem 500) a vzhledem k velké oblibě tohoto plemene, lze počítat se vzrůstající tendencí.

Kompilace: Petra Neomillnerová, Eva Špreňarová, Monika Soukupová

Nezkrácenou formu historie vzniku československého vlčáka od Jindřicha Jedličky si můžete přečíst na stránkách ch.stanice ŠEDÁ EMINENCE