Československý vlčák - Chov

Nedávná historie aneb Reolup versus Arimminum Upstream

Občas trpím krátkou pamětí, ale některé záležitosti, které se týkají šlechtění československého vlčáka si pamatuji naprosto přesně. Naše rodinná chovatelská stanice vlastní ČSV od roku 1986, chová a zapisuje štěňata tohoto plemene od roku 1989. Je tedy v současnosti nejstarší nepřetržitě fungující chovatelskou stanicí ČSV v ČR.
Chov je dokumentován rodokmeny a dnes existují i podrobné databáze celého plemene, kde je snadné dobrat se relevantním informacím. Databáze nejsou vždy naprosto přesné a musíme počítat s lidskou chybou při zadávání dat. Někde data úplně chybí, jiná jsou smyšlená, ale naprosto podstatná část odpovídá skutečnosti.
Nejvíce používaná databáse: wolfdog-database.com  - ZDE
Italská kvalitně zpracovaná databáze - ZDE

Velmi dobře si pamatuji vrh „ A Reolup.“ Pamatuji si fenu Bety Zepeř a Amura z Ďáblova kaňonu, kteří byli tehdy na táboře v Brandýse nad Orlicí. Zdáli se jako ideální pár. Psal se rok 1995 a vrh A Reolup se narodil v říjnu. Ze 7 narozených štěňat byl na bonitaci v ČR předveden později Agar, Ali, Akim a Ajga. Na tehdejší dobu to byla velmi krásná zvířata. Vynikala především krásnou delší srstí, zvláště Agar a Ali. Akim pani Šantrochové, měl srst kratší, ale také on byl velmi krásný pes. Ali byl více úhlený vzadu a Agar měl zase dost tmavé oko, ale přesto nebylo pochyb, že se v chovu uplatní.

Počet zapsaných potomků sourozenců A Reolup.: Ali – 60, Agar – 39, Akim – 16, Ajga – 22.

V té době byl taktéž uchovněn pes Colt Zepeř, bratr Bety Zepeř, narozen o rok později ze stejného spojení Exa Vopa a Ariel Lobos. Colt Zepeř dal na svou dobu úctyhodný počet potomků - 81, pes s vynikající sílou kostry, krásnou srstí a dobrou povahou. Mnoho zvířat s tzv. „Zepeřáky“ v rodokmenu nesla krásnou delší srst s mohutnou podsadou, stejně, jako jejich příbuzní sourozenci „Reolup.“ Bohužel, po Coltovi Zepeř se významný počet potomků nedostal do chovu kvůli DKK a tak krev Colta Zepeř je zastoupena v rodokmenech ČSV vzácněji, než je krev sourozenců „Reolup.“

A protože na konci devadesátých let patřil Colt Zepeř a sourozenci "A" Reolup k tomu nejlepšímu, co jsme v Čechách měli, použila jsem je ve svém chovu i já ve spojení s Amálkou od Buližníku. S Coltem Zepeř se narodil vrh F z Molu Es v roce 1996. 2x jsem využila Agara Reolup (1997, 1999) ve spojení s Amálkou od Buližníku - vrh G a CH z Molu Es a 1x pak i Aliho Reolup v roce 2000. Aliho jsem si ale musela tehdy přivézt domů. V chovatelské stanici od Úhoště, kde žil, kryl 3 feny: Assisi z Dehnic, ta s ním měla štěňata dokonce 5x, Dasty Šedá eminence 2x, později dal v ch. st. od Úhoště ještě 2 vrhy s Ko – Ko z Molu Es. Cizí dovezené feny v domácím prostředí, ale napadal. Tehdy jsem se rozhodla si Aliho půjčit a měla jsem ho doma asi 3 týdny, nevím už přesně. Ze začátku se choval k Amálce nebezpečně a pouštěla jsem ho k ní jen s košíkem. Vzhledem k tomu, jak se hárání Amálky vyvíjelo, chování brzo změnil a nakonec ji několikrát nakryl.

Foto č.1 a č.4 - Amálka od Buližníku a Ali Reolup, foto č.2. Jerry Lee z Molu Es a foto č.3. Amálka od Buližníku a její dcery Jaw, Jolly a Johanka z Molu Es

Foto č. 1 - Grey Wolf z Molu Es. Foto č. 2 - Freeking, Fatima z Molu Es (potomci Colta Zepeř), Go -Go, Grey Wolf a Good Boy z Molu Es. Foto č- 3 - Good Boy z Molu Es. Foto č. 4 - Colt Zepež - hlava

Ze spojení Amálky a Agara Reolup se v chovu zásadně využil, ovlivnil populaci především v Itálii Grey Wolf z Molu Es. Ze spojení Amálky a Aliho se vepsala do rodokmenů populace ČSV z mého chovu Jolly z Molu Es, která byla hojně využívána v chovné stanici v Polsku. V rodokmenech ČSV můžeme však vysledovat i potomky Johanky a Jully z Molu Es, které měly vrhy v Itálii. Jejich bratr Jerry Lee z Molu Es, i přes výjimečnou kostru, pohyb a srst se výrazného využití v chovu v ČR už nedočkal.
Po roce 2 006 jsme v Čechách začali žít v době „Anti Reolup,“ kde hlavní roli sehrála poradkyně chovu Dana Matušincová. Ta s odhodláním jí vlastním, přesvědčovala chovatele o „škodlivosti krve psů Reolup“ a odmítala potomky těchto psů v chovu doporučovat a využívat, bylo té krve jednoduše všude dost. V tomto měla pravdu, ale chov v ČR by bez Reolupů nebyl tím čím je a i přes všemožné restrikce se krev v rodokmenech udržela a vracela se zpět i ze zahraničí. (Dnes má krev "Reolupů" v rodokmenu přes 90 % psů v ČR, tato krev v ČR rozhodně nechybí.) Nebylo divu, dali významný počet kvalitních potomků.
Při psaní inzerátů na štěňata z té doby začalo být populární časté zdůrazňování chovatelů, že jejich spojení a budoucí vrh bude unikátní, „bez krve Reolupů!“ Já se musím dnes smát i když trochu hořce. Není to tak dávná minulost, alespoň ne pro mne a já momentálně prožívám podobné déja vu. Z té doby si jen pamatuji pocit, který jsem při čtení těch inzerátů měla. Měla jsem zpravidla pocit, že z tohoto spojení nic kloudného být nemůže a taky to dost často pravda byla a psi bez Reolupů v rodokmenu se do chovu vraceli méně. To nejlepší, co jsme v ČR tehdy měli, mělo krev 4 sourozenců "A" Reolup."
A protože jsem to věděla a znala rodokmeny psů v ČR, dovezla jsem si v roce 2 003 fenu se jménem "Proti proudu" - Arimminum Upstream, které se celý život říkalo "Api." Tahle fena naprosto postrádala krev "Reolupů" a tak byla pro český chov určitě vítanou posilou, měla být a stala se přínosem! Stala se, už za několik let po její smrti, ale také mým déja vu, něčím čímž jsem si prošla  už v minulosti.  Pro některé chovatele jakousi mantrou a zaklínadlem, aniž vůbec o této feně něco ví, o chovu československých vlčáků anebo o chovu psů obecně.

Její matka Ambra Vlčí naděje měla v průběhu let štěňata dokonce 3x s Grey Wolfem z Molu Es, synem Agara Reolup. Štěňata vycházela z tohoto spojení velmi dobře. Jak zdravím, exteriérem, tak v povaze, ale já jsem fenu z tohoto spojení nechtěla. S chovatelkou jsem se tehdy domluvila, že pokud nakryje Ambru Aronem Malý Bysterec, fenku si vezmu. Bylo jasné, že hledat pro ni vhodné psy v ČR i jinde, bude celkem snadné, její rodokmen neobsahoval ani jednoho ze sourozenců "A" Reolup! Každopádně je teď vhodné zdůraznit, že celý rodokmen feny Arimminum Upstream tvoří výhradně čeští a slovenští předci. Otcem Upstream byl Aron Malý Bysterec! To je samozřejmě pokus o vtip, hloupý vtip, neb něco takovéhoto zdůrazňovat u plemene československý vlčák, hloupé je. Všechna ČSV, ať žijí kdekoliv ve světě mají pořád ten samý základ, který se vytvořil v tehdejším Československu. Svého času se velká část odchovů vyvážela do zahraničí. Největší zájem o naše psy měli rozhodně Italové, jak už bylo řečeno a napsáno mnohokrát. Postavili na základech české a slovenské populace velmi kvalitní odchovy vlastní. Některá krev nám časem chyběla a v Čechách začalo platit a každý slušný chovatel pravidlo dodržoval, že z každého vrhu se musí pes a fena nechat v ČR! Štěňata některých chovatelů se, ale dál masivně vyvážela. Je třeba, ale dodat, že:
„Je velmi účelné a pro chov daného plemene doslova užitečné, pokud se odděleně několik generací, desítek let, chová plemeno v jiné zemi, nejlépe na jiném kontinentě. Pokud se podaří vytvořit odděleně silnou a zdravou populaci, mohou tato zvířata sloužit za několik generací k osvěžení krve populace stávající, původní, nazývejme to, jak chceme. Tak, jako se to děje u řady plemen a importy zvířat, někdy jen inseminačních dávek putují světem chovatelů psů.“
Bohužel, československý vlčák je plemeno poměrně mladé a nikde na světě se zatím nepodařilo žádnou takovouto populaci vytvořit. Jednotlivé chovy jsou až příliš provázané a zvířata v rodokmenech ČSV po celém světě se stále opakují a od stejného základu se vzdalují s pomocí navzájem velmi příbuzných zvířat. S Italskými chovateli se nikdy spolupráce nepřerušila, a tak se nám zpět vrátila například krev Charona Šedá eminence, který byl jako dospělý vyvezen bez potomků z ČR.

Zvířata vzájemně nepříbuzná uvnitř populace ČSV jednoduše nikde na světě neexistují!
Pokud nemluvíme o křížencích.

A tak všichni chovatelé ČSV dělají na co stačí a co umí. Někteří jezdí všude po světě a snaží se pro svou fenu vybrat co možná toho nejlepšího psa v domnění, že daná štěňata budou přínosem.
A někteří postaví svůj chov a propagandu na zvířatech, která máme v ČR v rodokmenech úplně všichni. Krev Amura z Ďáblova kaňonu a jeho potomků "A" Reolup. Odhadem asi 98 % populace ČSV v ČR. Dnes však jsou sourozenci A Reolup a jejich otec Amur z Ďáblova kaňonu v generacích zvířat většinou mnohem dál, než do 4 generace. Narodili se přece v roce 1995! A pokud namátkou prohlédnu nějaké plánované spojení v ČR a uvedu příklad: Sunshine Grey Střípek snů x Amy z Černolic zjistím, že v rodokmenu jejich potomků bude Agar Reolup 4x a Ali Reolup – 3x, samozřejmě už v 5 až 8 generaci. To znamená, že Amur z Ďáblova kaňovu se v generacích předků objeví 8x! (1x přes Cina Kazanova stopa) a Bety Zepeř 7x ! (Arimminum Upstream 2x, logicky o několik generací později).

Koukla jsem i do rodokmenu mého vrhu O II. z roku 2022: Bart Krhův dvůr x Ka Lupinka z Molu Es a napočítala jsem od 4 do 7 generace Aliho 4x, Agara 3x. Celkem tedy Amura z Ďáblova kaňonu opět 8x (1x přes Merry Bell z Molu Es) a Bety Zepeř 7x! (Arimminum Upstream 2x) a to se opravdu nesnažím stupňovat na Amura a Bety příbuznost, ale bohužel to jinak nejde :0(

Svou práci sourozenci "A Reolup" už odvedli a je na čase jít dál. Připadá mi trochu dětinské, a budu konkrétní, že např. p. Kaufmanová ch. stanice „od Úhoště,“ mluví  přes 20 let jen o jednom psu a stále se k němu ve svých komentářích na svých stránkách vrací. Dělá na “Reolupi“ dodnes příbuzenskou plemenitbu a tváří se u toho jako spasitelka. Je pro mne jen těžko pochopitelné, že z toho obrovského množství zvířat, zapisuje už 4. abecedu ČSV - nejvíce odchovaných vrhů v ČR, a do chovu u nás  se vrací jen doslova promile. Minimálně 4/5 svých odchovů "uklízí" do zahraničí a pak v zápětí zahraniční chovy označuje za nekvalitní? Kdo odchová v zahraničí vrh ČSV je automaticky podle pani Kaufmanové podřadné kvality. I tato "logika" je pro mne záhadou a je pouze velmi účelová, jelikož zmíněná chovatelka bez skrupulí využije zahraničního chovatele k odchovu a zápisu štěňat, která by v ČR zapsaná nebyla a takové psy s klidem jím vlastním v chovu zpět využije. Ohýbá si pravidla, jak se jí momentálně hodí.
Jsem osobně u druhé abecedy a začala jsem chovat o několik let dříve. Nechápu, že psi „od Úhoště,“ neobsadí celou Speciální, Klubovou anebo i jiné třeba zahraniční výstavy, museli by přeci všechny chovatelské stanice nejen v ČR doslova převálcovat! Ale neděje se tak. Nechce se mi věřit, že v té kvantitě není kvalita. Koukala jsem například na původ Klubových šampionů KCHČSV v ČR, kde pes, kromě velmi kvalitního exteriéru musí prokázat i pracovní vlohy složenou všestrannou zkouškou. Je to titul novodobý, v historii se neuděloval, ale 15 našich Klubových šampionů nese krev feny Arimminum Upstream. Jen 4 Kluboví šampioni z celkového počtu 19, krev feny Arimminum Upstream v rodokmenu obsaženou nemají.
Pro někoho je asi lepší sedět doma v teploučku a sekat vrh za vrhem na 10 fenách, možná je jich i víc, nevím přesně. Je pro mne těžké se v nich orientovat, když jsem je na vlastní oči nikdy neviděla. Je to velmi úsporný chov s minimem vlastního úsilí, času a peněz. Feny - matky nemají žádné zkoušky, žádné výstavy, povahy mají v bonitačních kódech hodnceny spíše podprůměrem, některé doslova na hranici uchovnění a některé s reakcí na střelbu. No, ale štěňata se po nich přece prodat musí. Bohužel, si dost lidí neuvědomuje, že nekupují jen rodokmen – kus papíru, ale především psa, se kterým budou žít mnoho let. Pes je buď dobrý anebo ne. Nakreslené české a slovenské vlaječky opravdu nikoho nezachrání a nic o kvalitě psů nevypovídají! Slovenský i český chov se potýká s mnoha neduhy a do chovu nejdou ani u nás v ČR naprosto perfektní zvířata! Opak je dost často pravdou.Takto postavená "propaganda" je pro mne nic neříkající a pro jiné zavádějící. Neříká nic o chovné hodnotě zvířat! A to, že se někdo narodil třeba v Praze anebo v Bratislavě je směšný a bezvýznamný argument, který nemá s kvalitou psů nic společného.
Místo odvedené opravdové chovatelské práce si našla fenu - Arimminum Upstream - Api, jako terč a záminku k obhajobě svého masivního množení československých vlčáků. Na této feně se už dost let nechová, ale zapsala se do populace ČSV v ČR možná trochu podobně, jako např. sourozenci "A" Reolup,“ ale i mnoho dalších nejmenovaných, ale velmi významných ČSV.  Arimminum Upstream - Api dala 57 potomků o několik let a psích generací, ale později a figuruje už bez mého přičinění u množství zvířat v ČR v rodokmenech, ale třeba i v Itálii a jinde ve světě. Prostě to tak je a její vnuci a pravnuci mají v populaci ČSV už své jasné místo a nejsou v těch rodokmenech náhodou! Arimminum Upstream měla své vrhy vždy s velmi pečlivě vybranými plemeníky a nikdy se daná spojení neopakovala! Není rozhodně, ale moje chyba, že obrovské množství psů v ČR, bez Arimminum Upstream v rodokmenech, se ztratilo v propadlišti dějin, bez toho, že je vidíme v generacích předků častěji: „Své psy vystřelím na Mars,“ uklidím je kamsi za cenu odpovídající množírně psů bez pp a pak ukazuji na ty, co je nechají v ČR a majitelé s nimi pracují, vystavují a úspěšně uchovňují ?
Je totiž snadné ukazovat, pomlouvat, vytvářet naprosto demagogické a nablblé vize o "krystalicky čistém ČSV" a doufat, že nato někdo skočí.

Já se nechám „okopávat“ poměrně dlouho dobu, může mne urazit jen intelektuál, ale čas od času si řeknu dost.

V chovu ČSV se toho už příliš mnoho vymyslet nedá.
I Reolupi byli šlechtěni pomocí blízké příbuzenské plemenitby, kde v 5 generacích vychází  vysoký COI - 13, 15 % a AVK - 54, 84 %!

Rodokmen vrhu "A" Reolup

Stupňovat na ně v dnešní době příbuznost považuji ze nevyhnutelné zlo, ne bonus! Tak, jako stupňování příbuzenské plemenitby v minulosti na tolikrát zmiňovaného Repa z PS, který dal přes 245 potomků, které samozřejmě už dnes v rodokmenech nevidíme, ale je tam a v obrovském množství, navíc s vysokými čísly COI a AVK u jeho potomků. Rodokmeny vypadaly na počátku šlechtění hodně monotónně. Prostě to tak je a tihle psi a mnoho dalších z rodokmenů ČSV už nikdy nezmizí, zrovna tak, jako Arimminum Upstream „Api“ se už neztratí z rodokmenů ČSV, ale vidět ji ve 4 generačním rodokmenu za pár let jednoduše nebude.
Výhodou Api je, že sama nebyla tvořena přehnaným stupňováním příbuznosti (pomineme - li  opět silný vliv Repa, kterému se vyhnout v generacích předků nelze). Rodokmen.

Osobně jsem, ale šťastná chovatelka a majitelka, že jsem si Api tehdy vzala, prožila s ní 15 let a odchovala na ní celou rodinu skvělých zvířat. Základem dobrého chovu je dobrá fena! Fena s dobrou povahou, zdravím a plodností a u téhle rodiny už zůstanu a se psy s Api v rodokmenu už dožiji, pokud to bude možné.
Myslím, že už vím, co je dobré a co méně, co je dobré pro mne a jaký pes je dobrý. Nikdy jsem nelpěla na jménech, jen jsem hledala kvalitu a ten možná nejlepší poměr povahy, exteriéru a zdraví u svých zvířat. Nesetrvala jsem u rodiny Asty z Tondova ani Amálky od Buližníku a ani Ajbix Mrazivé ticho, ale jsem moc ráda, že i jejich krev má v rodokmenech ČSV své místo. Dnes mám Api dceru Yukon, vnučku Tinky, Ka Lupinku a pravnučku Fu Finku a Oiu a v současné době to tak zůstane.

 
Opravdu není, ale moje chyba, že se krev některých zvířat ztrácí. Dost často je to naprostý „šlendrián“ ze strany chovatelů, kdy je zajímá pouze prodej štěňat. Někdy, ale zvířata jednoduše neprojdou chovnými podmínkami v ČR a ani v zahraničí se na nich nechová z vážných důvodů. Já mám také vytipovaná zvířata, kterým se snažím ve svém chovu vyhýbat. Vždy jsou to, ale otázky zdraví a povahy! Ne jen jména v rodokmenu!
Nepřeji si nic jiného, než abych měla velký výběr chovných nepříbuzných psů pro své feny a rozhlížím se prakticky po celém světě. Ale je to velmi těžké v dnešní době a s tím, co o populaci ČSV bohužel vím. "Ach ta sladká nevědomost... :0( "

Možná se, ale v nejbližší době narodí zase další skvělý pes či fena, na které se bude časem ukazovat prstem, a někteří chovatelé se budou i „křižovat,“ možná spát s česnekem kolem krku, pokud uzří dotyčné zvířete v nějakém rodokmenu...

Všem chovatelům a majitelům ČSV přeji zdravý selský rozum a hodně štěstí v chovu ČSV.
Budeme ho všichni potřebovat.

Ing. Monika Soukupová 2023, 2024